Sušárna z ničeho
Na sušení bylin nepotřebujete přístroj za pět tisíc. Potřebujete stín, průvan a trpělivost.
Většina návodů začíná odkazem na elektrickou sušičku. Přeskočím to, protože prvních deset let jsem sušil bez ní a rozdíl ve výsledku byl menší, než jsem čekal.
Tři podmínky
Stín. Přímé slunce rozloží barviva i silice. Bylina usušená na slunci je šedivá a nevoní. To, co po sušení zbylo z barvy a vůně, je docela dobrý ukazatel, jestli zbylo i něco dalšího.
Průvan. Vlhkost musí mít kam odejít. Bez proudění vzduchu se do dvou dnů objeví plíseň, i když se navenek zdá, že se nic neděje.
Tenká vrstva. Tohle se podceňuje nejvíc. Hrst navrstvená na sebe uprostřed zapaří. Radši dvě plochy než jedna vysoká hromada.
Co použít
Nejlepší, co mám, je rám z latí s napnutou moskytiérou, položený na dvě cihly, aby proudilo i zespoda. Stojí to dvě stovky a udělá se to za hodinu.
Kdo nechce tesařit: papírové pytle od mouky, na výšku otevřené, s natí volně zavěšenou uvnitř — hlavně nesmí být nacpané. Nebo prostě čistá bavlněná prostěradla na půdě.
Papír na pečení ne. Nedýchá.
Jak poznat hotovo
- List se rozdrolí mezi prsty, nedá se z něj udělat kulička.
- Stonek při ohnutí praskne. Když se ohne, není hotovo — a to je nejčastější chyba, protože list je suchý dřív než stonek.
- Květ neztratil barvu do šeda.
Nedosušená bylina uložená ve sklenici je časovaná plíseň. Radši den navíc.
Uložení
Sklo s víčkem, tma, chladno, popsané štítkem s druhem a datem sběru. Bez data za rok nevíte, jestli držíte loňský sběr nebo předloňský — a to je rozdíl.
Nať a květ vydrží použitelné zhruba rok, kořeny a kůra dva. Není to ostrá hranice, spíš postupné blednutí do sena.