Co si od AI nenechám vzít
Používám to denně a mám z toho radost. Zároveň mám krátký seznam věcí, které nedelegoval a nedeleguju.
Předesílám, že nepatřím k lidem, kteří to mají za módu, co přejde. Používám jazykové modely na práci každý den, ušetří mi hodiny a občas mě naučí něco, co bych sám nenašel.
Právě proto mám sepsané, kde končím.
Nenechám si vzít první nápad
Nejsilnější pokušení je zeptat se hned. Ještě než člověk vůbec ví, co si o problému myslí. Model odpoví okamžitě, odpověď je použitelná — a vaše vlastní verze už nikdy nevznikne.
Takže: nejdřív tužka, deset minut, vlastní pokus. Až potom stroj. Rozdíl ve výsledku bývá malý, rozdíl v tom, co si z toho odnesu, obrovský.
Nenechám si vzít revizi
Model dělá chyby, které vypadají jako pravda. To je horší než chyba, která vypadá jako chyba. U kódu to odhalí testy. U textu o bylinách nebo o historii místa to neodhalí nikdo, když si to neověřím.
Nikdy nepublikuju konkrétní údaj — dávkování, letopočet, latinský název — jenom proto, že mi ho model napsal sebejistě.
Nenechám si vzít chození
Tohle je možná to hlavní. Model umí popsat, jak vypadá řebříček. Umí to líp a rychleji než já. Ale nedokáže mě naučit, jak vypadá ten konkrétní trs u třetího ohybu cesty, který každý rok kvete o dva týdny dřív než ostatní.
Takové věci se nedají přečíst. Musí se nachodit.
Co naopak deleguju rád
- Otravnou mechaniku — přeformátování, převod, hromadné přejmenování.
- Roli oponenta. „Tady je moje úvaha, najdi v ní díru" funguje výborně.
- Rozcestník do neznámé oblasti. Ne odpověď, ale seznam pojmů, které si mám nastudovat jinde.
- První nástřel čehokoliv, co bych jinak odkládal týden.
Zajímavé je, že mi ten seznam za poslední rok neroste. Roste seznam věcí, ve kterých je model dobrý — ale hranice, kde přestávám, zůstává skoro stejná.